Tož sem se rozhodl,že taky napíšu něco do rubriky,která zatím zela prázdnotou a tak dufam,že se mě to zdaří něco kloudnýho napsat.Takže abych to neprotahoval,budu psát o sobě...jo bude to těžce autobiografická úvaha.Všim sem si,že na blogu nic o mě,jakožto o autorovi,moc není,tak to tady napravíme.Nerad bech se zabéval tedka dlouhým popesováním sebe sama,zevňéšek stejně nejni doležité.Každé kdo mňa zná,dobře vie,že k sobě nikoho nepústím.Vono taková uzavřénost k okolí je dost blbá,ale žít se s tím dá,i když to není snadný.To člověk chce něco říct a nemože.Nebo už jako neříká vobec nič.Je to strašný,takovejdle život.Kdos mě řékal,že be sme si měle život ožít,páč tu dlho nebodem.Tož já bech nebel proti,ale pozdává se mě,že mozek s tém moc nesúhlasí.Často sa pítám sám seba,v čem je doprdele chyba?Možete si myslet co chcete,ale todleto neni zadna prča,pouze holá reálita a život je na hovno.Cheba je ve mňa,já vem co bech mal dělat,ale možno se mi nechce nebo mám strach...směšné.Chlap be se nemal bat ničeho,ale von si to spiš nepřizná.Každopadně ja vedu melancholické život a ozavírám sa do seba.Viem že to nejni dobry,ale co mňa zbévá,dyž je mluvení,tak nepřekonatelné problém.Kurňa to si teď říkáté,že je to nake blog zamindrakovanyho introverta,je to tak.Ale přesto všechno,sa tomu musíme smát,nie?A konec,už mňa nebavíte,už si tade vylévat dušo nebudo.