Báseň : Chodba
31. července 2010 v 23:21 | alda
|
Literatura
Chodba úzká pro život jeden akorát
stále to samý mi vyčítaj tisíckrát
kachličky rozbitý a světýlka blikající
seschlá skořápka mojí duše spící
Jdu dál a každej krok mě bolí
kůže se trhá a moje šance se drolí
z ran vytéká čerstvá krev
kéž by se mi tak přetrhl každej nerv
Šlápnu do louže barví se krví do ruda
bolest tě očistí ale co ta věčná ostuda
nezvládls to dneska a jseš nula
cítím se mizerně naděje zhasnula
Bojovat se má do konce bolestivého
už odleť pryč ze stavu mého snového
poslední kapku položím na oltář
peklo a ďáble ty se mi jen zdáš
Odvahu mám velkou v srdci svém
ač navenek působím jako velkej srab
bolest krev a vyyhrál jsi naději
neseberou tě,bojuj a vyhraješ
Utrpení ti sic způsobí a oni tě přinutí
budou kousat jak ti hadi svinutí
žádná síla nepohne s naší vírou
půjdem dál a budem bojovat silou
Však víš co tedka máš už dělat
jdi tou chodbou dál není tak úzká
a každej šrám se zahojí
nás dva nikdy nikdo neskolí
Kůže se vrací krev přestává téct
hrdina se rodí zvítězil jsi
bojoval si statečně a tady je
odměnou tvojí bude život
Došel si na konec chodby
skrz krev pot a slzy
cítil jsi velké utrpení
tvoje tělo i tvá mysl se vzdávala
ty jsi však bojoval srdcem
protože správně vidíme pouze srdcem
některé cesty jsou očím zavřeny
rozlil jsi rudou krev
bitva již končí
lidé se loučí
a vy se ptáte jak to bude dál
jak rád bych se tu s vámi smál
podivejte se sami
vždyť je to i váš život
a kdo jednou v životě začne utíkat
utíká pořád a prohraje
a kdo jednou v životě zane bojovat
bojuje trpí cítí bolest a nakonec vyhraje
------------------------------------------------------------------------
Tato báseň vyycházela přímo z mého srdce.Nikdo nemáme lehký život a nechci tvrdit,že můj je těžší.
stále to samý mi vyčítaj tisíckrát
kachličky rozbitý a světýlka blikající
seschlá skořápka mojí duše spící
Jdu dál a každej krok mě bolí
kůže se trhá a moje šance se drolí
z ran vytéká čerstvá krev
kéž by se mi tak přetrhl každej nerv
Šlápnu do louže barví se krví do ruda
bolest tě očistí ale co ta věčná ostuda
nezvládls to dneska a jseš nula
cítím se mizerně naděje zhasnula
Bojovat se má do konce bolestivého
už odleť pryč ze stavu mého snového
poslední kapku položím na oltář
peklo a ďáble ty se mi jen zdáš
Odvahu mám velkou v srdci svém
ač navenek působím jako velkej srab
bolest krev a vyyhrál jsi naději
neseberou tě,bojuj a vyhraješ
Utrpení ti sic způsobí a oni tě přinutí
budou kousat jak ti hadi svinutí
žádná síla nepohne s naší vírou
půjdem dál a budem bojovat silou
Však víš co tedka máš už dělat
jdi tou chodbou dál není tak úzká
a každej šrám se zahojí
nás dva nikdy nikdo neskolí
Kůže se vrací krev přestává téct
hrdina se rodí zvítězil jsi
bojoval si statečně a tady je
odměnou tvojí bude život
Došel si na konec chodby
skrz krev pot a slzy
cítil jsi velké utrpení
tvoje tělo i tvá mysl se vzdávala
ty jsi však bojoval srdcem
protože správně vidíme pouze srdcem
některé cesty jsou očím zavřeny
rozlil jsi rudou krev
bitva již končí
lidé se loučí
a vy se ptáte jak to bude dál
jak rád bych se tu s vámi smál
podivejte se sami
vždyť je to i váš život
a kdo jednou v životě začne utíkat
utíká pořád a prohraje
a kdo jednou v životě zane bojovat
bojuje trpí cítí bolest a nakonec vyhraje
------------------------------------------------------------------------
Tato báseň vyycházela přímo z mého srdce.Nikdo nemáme lehký život a nechci tvrdit,že můj je těžší.
Báseň : Slova osamělosti
28. dubna 2010 v 20:46 | alda
|
Literatura
(tuto báseň bych chtěl věnovat všem dívkám,kterým jsem své city nemohl nebo nedokázal věnovat,což je škoda,protože KDO NEMILOVAL,NEŽIL)
Krokem mírným kolem mě si prošla
láska z mého srdce náhle vzešla
však mříž ukovaná mojí myslí
proměnila mne a slova zkysly
Ta slova která je měl vyřknout
věčnou temnotu samoty uzmout
nebát se bolesti nebát se radosti
směle kráčet vstříc lásce a věrnosti
Ocel a chladný kov zkřivily můj jazyk
tak tu stojím sám žádný žádný dík
jen myšlenkami se nedá žít
nejde jen stále o světle snít
Mé pohledy budeš chápat jako urážku
nesměji se cítím jen bolest a porážku
srdce v trnové truhlici krvácí
láska se od ní už nevrací
Umírám a láska mne zabíjí
přitom mě další pohledy míjí
jak krysař se cítím - opuštěný
tak to je pořád stav neměnný
Tak řeknu už jen slova poslední
vždy jsem tě miloval celé dni
síla slov zničena byla černou tmou
a láska se ztrácela ve hře slov
láska z mého srdce náhle vzešla
však mříž ukovaná mojí myslí
proměnila mne a slova zkysly
Ta slova která je měl vyřknout
věčnou temnotu samoty uzmout
nebát se bolesti nebát se radosti
směle kráčet vstříc lásce a věrnosti
Ocel a chladný kov zkřivily můj jazyk
tak tu stojím sám žádný žádný dík
jen myšlenkami se nedá žít
nejde jen stále o světle snít
Mé pohledy budeš chápat jako urážku
nesměji se cítím jen bolest a porážku
srdce v trnové truhlici krvácí
láska se od ní už nevrací
Umírám a láska mne zabíjí
přitom mě další pohledy míjí
jak krysař se cítím - opuštěný
tak to je pořád stav neměnný
Tak řeknu už jen slova poslední
vždy jsem tě miloval celé dni
síla slov zničena byla černou tmou
a láska se ztrácela ve hře slov